Za minulého režimu jsme nemívali na výběr, a když jsme chtěli bydlet, museli jsme obvykle brát to, co se nám nabídlo. A pochopitelně jsme to brali sice někdy naštvaně, protože to ne vždy odpovídalo našim představám a spousta bytů, zejména těch nových sídlištních, měla i své nedodělky a jiné vady na kráse, ale zároveň jsme byli štěstím bez sebe, že máme kde bydlet. Protože dočkat se v pořadníku bytu, to bylo na dlouhé lokte, a kdo nežil v nějaké vyslovené ratejně s kopou dětí či dalších příbuzných a neměl žádanou profesi, čekal klidně i spoustu let.
Dnes už je situace v mnoha ohledech jiná. Dnes už můžeme bydlet třeba hned ve chvíli, kdy nás taková touha přepadne, dnes už můžeme nemovitý majetek i soukromě vlastnit, a každý si pochopitelně může vybrat to, co se mu líbí. Ale jedna záležitost typická pro socialismus nám tu dodnes zůstala. A to skutečnost, že si lidé obvykle na vlastní bydlení hodně dlouho počkají. Jenom ne proto, že by byly byty nedostatkové, ale proto, že jsou neskutečně drahé. A zaplatit za ně tolik, o kolik si prodejci říkají, je prostě nad síly naprosté většiny z nás.
A abychom si dnes mohli bydlení pořídit bez nekonečného čekání, bereme si často hypotéky. Prostě si ty velké peníze půjčíme, byt si za ně koupíme a je to. A v takovém bytě pak žijeme až do doby, než dluh vyrovnáme a ona nemovitost se stane naší.
Jenže ani na hypotéku kdekdo z nás nedosáhne. Když je byt příliš drahý, je třeba si na něj půjčit velkou sumu peněz, a když si chce někdo hodně půjčit, musí samozřejmě i hodně splácet. A když se v bance usoudí, že člověk nedokáže ani hradit splátky… Pak přichází určitě vhod hypotéka na družstevní byt od nebankovní společnosti. Družstevní byty jsou totiž levnější, člověk si tu nemusí půjčovat tak velkou částku, a tak spíše zvládne nezbytné splácení. Což je dobře. Protože i družstevní byt bývá skvělý.